
Ráno opouštíme Kakanui, jedeme přes Oamaru zpět do Omaramy a pak zahybáme směrem na Mt Cook. Cestou máme hlad, tak zastavujeme u jakési zájezdní hospody. A dobře jsme udělali! V nabídce měli pochoutky k pivu -rybářský košík s všelijakými druh ryb a hospodský košík s párečkem, obalovanými kousky kuřete, nějaký jiný obalovaný věci a hranolky. Jmenovalo se to Cave Arms Tavern, někde u Timaru.

Dojeli jsme až pod Mt Cook (Aoraki), dál cesta nevede. Zde je nejproslulejší hotel na NZ - Hermitage. Připomínalo mi to Labskou boudu, nebo spíš Sliesky dom.Je hnusně, zataženo a prší, všude mraky turistů. Inzerovaný kemp DOC se proměnil ve staveniště - zřejmě budují nový a lepší. Mezi bagry a buldozery stojí campervany a stany. Vůbec se mi tu nelíbí a je tu jen jedna kadibudka! Vracíme se asi o 20 km nazpátek, do Glentanneru.

Zdejší kemp je krásný - i když je tu hodně aut, každé stání je obklopeno keříky a tak na sebe sousedé nevidí. Všude tu poskakují takoví malincí králíčci. (Později jsem si přečetla, jaká je to škodná a co za národní pohromu páchají, když žerou listy. Další a asi nejhorší škodná je vačice opossum. Nový Zéland se oddělil do Gondwany ještě před vznikem savců. Jejich roli tu převzali ptáci a tak se před importovanými druhy nedovedou bránit.) Vzduch je průzračný a v noci zase začlo pršet.
Wanaka
27. února 2008 v 13:52Opouštíme Národní park Aoraki a zkusíme to z druhé strany. Už jsme najeli 2291 km. Cestou míjíme město Wanaka. První nás upoutal Puzzle World - impozantní šikmá věž a spousta barev.

Svět hádanek je nejen pro rodiny s dětmi, ale pro každého, kdo si rád hraje. Máte nějaký oblíbený hlavolam?



Tady ho najdete. A spoustu jiných věcí - chytáky, legrácky, matení smyslů a venku dřevěné bludiště. Rozhodli jsme se ve Wanace přespat. Taky se tu někde natáčel Pán prstenů, ale to na Zélandu skoro všude. I na Mt Cook.
Paní na benzínce nám poradila cestu k pěknému kempu (je jich zde několik), tak máme ubytování v Lake Outlet Holiday Park. Stání zase mezi křovím, úžasný výhled na jezero a hory.

Druhý den máme v plánu navštívit Muzeum válečných pilotů.

Zajímavé. Mají tam všelijaké letecké motory i celá letadla.

Též předměty, které piloti používali. V muzeu byl pán, který ty stroje zřejmě za války pilotoval. Vše nám nadšeně ukazoval. Stroje byly úžasně restaurované a schopné letu.

Když si člověk představí, že najdou vrak někde v díře a vlastně všechny součástky musí ručně vyrobit znovu..
Chtěli jsme se svézt dvojplošníkem, ale pilot byl zrovna někde v luftě. Naproti byl střelecký klub, tak jsem si šli aspoň zastřílet z brokovnice. Vůbec mi to nešlo, už jsem ztratila cvik. Kousek za Wanakou nabíráme jednoho stopaře. Jmenoval se Amsh a byl z Austrálie.

Minuli jsme vesnici Haast. Potřebujeme doplnit zásoby, ale tady chcíp pes. Jak byli všude ochotní, tak tady ne. Navíc pani prodavačka držela čtečku na kreditní karty nejspíš poprvé v životě. To se nám ještě nestalo.
Únor 2008
Franz Josef Glacier
27. února 2008 v 13:57 | PetulaNevíme, zda budeme spát ve Fox, nebo Franz Josef Glacier. Chceme letět vrtulníkem na ledovec. Fox Glacier je malinké městečko přeplněné turisty. Tak tady ne. Popojíždíme ještě o kus dál do Franz Josef Glacier. Zastavujeme před místním supermarketem a potkáváme tam dvojici čechů. Sice jsme jim slíbili, že se pak večer sejdeme v kempu, ale ten, který jsme vybrali, je tak rozlehlý, že tam nelze jen tak někoho najít. Jmenoval se Deštný prales a vypadal tak.

Vysoké stromy (to nejsou palmičky, ale to jejich kapradí), mech a kořeny. První určené místojsme odmítli. Necelý metr od našeho auta byl vletový otvor do hníza vos. Asi by nám je nedovolili vyhubit, tak nás museli přestěhovat. Dostali jsme plac vedle dvou Britů, kteří už dva roky cestovali po světě. Amsh přišel na večeři, Britové nabízeli víno a další soused nám vyprávěl o svém pobytu v Tibetu. Prostě intelektuální sešlost. Hvězdy nám svítily nad hlavou. V Evropě nikdy nemůžeme vidět takové. Nádhera.

Ráno jsme se šli proletět vrtulníkem, co jsem si včera zamluvili. Cesta vedla nad ledovcem Franz Josef, okolo Mount Cook a pak bylo přistání na ledovci.


V helikoptéře je skutečně příjemné svezení. Shora všechno vypadá tak malinkaté. Líbilo se mi to víc, než hydroplán v Te Anau.

Pak jsme nabrali Amshe a šli ještě na menší vycházku na ledovec.


Podle ukazatelů měla trvat jen 30 minut, ale asi jsme to popletli a šli dál na jinou, delší trasu.
Tohle všechno bylo vidět ráno z vrtulníku a teď tudy jdeme :-) Kolem nás zurčely vodopády, vesele jsme si poskakovali po kamenech a míjeli ostatní turisty.
Amsh potřeboval odvézt do Hokitiky, kde se narodila jeho babička a má tam příbuzné. Sice nám nabízel, že můžeme jít k nim na návštěvu, ale ti lidé ho viděli, když mu bylo asi 12, někdy před deseti lety.
Cestou do Hokitiky jsme se museli zastavit v osadě Pukekura. Píšou o tom v Lonely Planet. Je to parkoviště, vedle loučka s jeleny a kozami a dřevěná budka, terá obsahuje kavárnu a velice svérázné muzeum zaměřené proti vačicím. Nápisy na kavárně hlásají, že kdyxž si donesete vlastní přejetou vačici, tak vám ji ugrilují. Uvnitř muzea mají vstavené jedovaté granule proti vačicím, popsáno, co všechno hrozného vačice způsobily novozélandské přírodě, dvoumužnou motorovou pilu, živé prase divoké a úhoře. Nezbytný stánek se suvenýry - např. kůži z vačice. Kavárna nabízí jerky z vačice (podezírám je, že to bylo hovězí, chutnalo naprosto stejně), masový koláč z vačice, pečenou vačici a podobně. Spropitné neberou, můžete si za ně koupit pytlík granulí pro jeleny.

Amshe jsme vysadili u jeho babičky, měla velkou radost, že jsme jí přivezli příbuzného.
Našli jsme si kemp. Paní správcová byla majitelkou psa a milovnicí koček. Všude okolo se pásly krávy. K moři vedla cestička mezi pastvinama.

Pláž byla nádherná, pokryta černým sopečným pískem a široko daleko ani živáčka (ptáky nepočítám). Moře už bylo trochu teplejší, než ledový oceán na jihu, ale dost foukalo. Stále nemám odvahu jít se koupat.
Při vaření večeře jsme potkali francouzský pár - dělali si skoro to samé, co my - maso na pánvičce a


salát. Povídali jsme si s nimi, dívali na hvězdy a pak jsem jim pustili film Jeden hot a druhý čehý. Měli radost, že zas slyší francouzštinu. Pak ale v notebooku došla baterka a šlo se spát.