17.1.2008
Od rána se nám daří. Autem jsme vyjeli asi o půl sedmé, na nádraží dojeli 2 minuty před odjezdem autobusu - takový stres hned na začátku!
Přípoj žlutého autobusu z Florence na letiště je pravidelná linka Praha - Karlovy Vary a tudíž tam neplatí zasedací pořádek, který si člověk zaplatil cestou do Prahy. Stevardka naám nechtěla dát místa vedle sebe, neb jsou sedadla obsazována podle jejich jakýchsi nesmyslných kódů.
Ještě, že jsme měli letenky a palubní lístky přes internet a nemuseli se složitě odbavovat - ledva jsme přiběhli a usedli, letadlo vzlétlo.
Cesta probíhala hladce. Tedy až do Heathrow. Několik zakroužení nad letišěm je normální, ale když už jsme kroužili asi desáté kolečko a okolo nás se rojily jiné stroje, začlo to být podezřelé. Manžel pravil, že takhle nám za chvíli dojde pailvo. "Ale letadlu přece nemůže dojít palivo.", namítala jsem naivně. V tu chvíli se z reproduktoru ozvalo: "Jelikož nám dochází palivo, letíme přistát na letiště ve Stanstedu." Tam jsme zaparkovali někde vedle jiných letadel a čekali. Zhruba čtyři hodiny. Všichni měli hlad a žízeň, ale letušky neoblomně pravily, že na zemi nám nemohou nic podávat.
Když letadlo konečně přelétlo zpět do Heathrow, čekání nebyl konec. Kapitán nás každou chvilku častoval sděleními, že neví, proč tu čekáme, ale že se s tím nedá nic dělat a děkuje za trpělivost. Připomnělo mi to Járu Cimrmana. Nakonec se letušky smilovaly a rozdaly aspoň džus a oříšky. V mém pytličku byly 4.
V 17,40 konečně rolujeme k výstupu. Přípoj do Tokia odlétl někdy ve 14,35, jestli vůbec. Po zmatcích, kdy nás poslala z Terminálu 1 do Terminálu 4 (10 minut pěšky, 20 autobusem, dalších 10 pěšky) a zpět jsme konečně dostali informaci - Náš spoj už odletěl a musíme tu přespat. Poslali nás do hotelu Premiere Travell, aspoň nám dali večeři i snídani. V televizi konečně vidíme, co se stalo. Nějaké letadlo kvůli zatím neidentifikované technické závadě sjelo při přistávání na trávu. Cestující museli vystupovat nouzově (to by se mi líbilo - vždycky jsem si chtěla vyzkoušet tu nafukovací klouzačku). 19 lehce zraněných, těžce nikdo.
Večeře byla vynikající, formou bufetu. Jídlo trochu indické, poměrně pálivé, obsluha milá a ochotná.
